Rám kolejiště v mém případě úzce souvisí s Nerudovskou otázkou “kam s ním?”. Vyhradit pro Rokytničku 1/45 obytné plochy, a ještě tak aby nepřekáželo, se ukázalo jako téměř neřešitelný problém. Zejména když jednou z podmínek bylo stabilní umístění, tedy žádné sklápění či vytahování ke stropu.

Řešení se našlo díky úplně jiné zálibě – vaření. Postupně vybavuji kuchyni keramikou sloužící k ukládání ingrediencí nebo i jen tak “na ozdobu”. Jak přibývají různé kořenky, hrnečky, misky a jiné, vznikla potřeba úložného prostoru. A byla by škoda tu nádheru nevystavit, třeba na poličku. Tedy na další poličku. Jednu starožitnou jsem si svého času koupil “ve frcu” a nová by jí měla být podobná, jenom tak trochu větší.

Jediná volná zeď na které by polička měla být sousedí s obývákem. A nápad byl na světě. Skrytá část kolejiště bude součástí poličky, viditelná pak v obýváku. Toto řešení má několik výhod, stabilní umístění které nepotřebuje podporu je tou největší. A příjemným bonusem je že se líbí manželce, jejíž názor coby hlavního sponzora nesmí být opominut.

Pro ilustraci dva pohledy. Na prvním je pohled z kuchyně, na druhém z obýváku.

Pohled z kuchyně.

Pohled z obýváku.